Adaptační kurz 1. AO

Dne 20. až 22. září 2017 se celá 1. AO zúčastnila adaptačního kurzu v Ruprechtově na Maliné. Cílem takového kurzu by mělo být vytvoření nových kamarádství mezi spolužáky, kteří jsou z různých měst a vzájemně se dříve neznali. Jde o to, postavit fungující kolektiv na celou dobu studia včetně třídního učitele. Celý adapťák začal tím, že jsme se všichni sešli ve Vyškově na autobusovém nádraží a odtud jsme jeli do Ruprechtova. Po příjezdu na místo jsme dále pokračovali pěšky na místo kurzu. Po příchodu na Malinou se nás ujali Roman a Magda, což jsou hlavní organizátoři. Seznámili nás s celým areálem a následně nám ukázali pokoje, kde jsme si vybalili. Po zabydlení následoval oběd a po něm se celá třída rozdělila na čtyři týmy - kámen, nůžky, papír a teď. Každý tým byl určitou dobu na jednom ze stanovišť. Stanoviště byla čtyři. Na prvním bylo úkolem přenesení míče na provázku po určité trase. Druhé stanoviště bylo skládání pomyslného mostu z plastových přepravek od limonád, úkolem bylo přejít po pomyslném mostě přes celé hřiště, ovšem se zákazem komunikace celého družstva. Navíc měl jeden člen ještě zavázané oči. Na třetím stanovišti jsme chodili jako vláček za sebou a při tom jsme měli mezi sebou balonky, které nám nesměly spadnout na zem. Nejdříve jsme trasu prošli všichni s otevřenýma očima a potom se zavázanýma s tím, že jeden z nás viděl a navigoval nás. Poslední stanoviště byla šachovnice, v níž šlo o to, že jsme se měli po šachovnici dostat po jednom na její druhou stranu. Ale jen určitá políčka na ní nás pustila dál, takže jsme cestu museli najít a hlavně si ji zapamatovat, aby prošli všichni členové týmu. Po menší svačině jsme hráli hru bankomat, ve které jsme po třech běhali k tutorům (studenti z vyšších ročníků), kteří byli různě rozmístěni po areálu, a rozdělovali jsme u nich po halířích jednu korunu, abychom si vydělali na večeři. Když všichni dovečeřeli, tak nám Magda rozdala hrníčky, které jsme si podávali do rytmu básně, kterou zpívala. Po této hře následovala další, jeden z nás dostal minci, kterou jsme si pod stolem posílali, a určitá osoba musela uhádnout, u koho se mince v danou chvíli nachází. Největším zážitkem pro pár z nás bylo skákání poslepu z lavičky, kterou Kuba a Ondra zvedli do malé výšky. Na závěr dne jsme všichni dali židle do kruhu a posílali si svíčku. Ten, kdo svíčku držel, tak musel říct pár kladných vět o prožitém dni. Pak jsme se odebrali všichni na své pokoje, chvilku si ještě povídali a pak šli spát. Druhý den pobytu začal snídaní a rozdělením opět do čtyř týmů - magistři, doktoři, docenti a inženýři. Soutěžilo se také na čtyřech stanovištích s názvy vejce, síť, ikea a cheva. Síť byla ze silnějšího provázku vytvořena mezi dvěma stromy a každý člen týmu se musel skrz jeden otvor v ní dostat na její druhou stranu. Ikea byla disciplína, ve které byl jeden z nás zavřený v budově s předlohou obrázku, druhý byl zavřený v jedné z chatek a zbylí členové mezi těmito budovami běhali a přenášeli určité informace o tom, jak obrázek vypadá tak, aby ho ten, co byl v chatce, dokázal přesně sestavit. Při vejci šlo o to, že jeden člen z týmu měl zavázané oči a měl předat vejce tutorovi. Vejce bylo ve vymezeném kruhu, do kterého nesměl nikdo vstoupit, takže jsme museli s pomocí různého nářadí dostat slepou osobu k vejci, aby ho mohla vzít a předat. U chevy byl jeden z nás slepý, který mohl se všemi ostatními komunikovat, ale ostatní mohli vydávat pouze zvuky. Slepý měl ve vymezeném kruhu posbírat za pomoci našich zvuků kostky, díky kterým později sestavil podle předlohy stavebnici. Po těchto disciplínách následovala svačina a po ní hra ekosystém. Ve hře ekosystém šlo o to, že jsme se rozdělili do tří týmů - jahody, okurky a jablka a v nich jsme v pomyslném určitém ročním období chodili k tutorům pro věci, které se v tom daném období hodily sbírat. Každý rok jsme měli uživit určitý počet zvířat. Odpoledne jsme se šli podívat na krátké video o mostech. Následně jsme se rozdělili do dvou týmů pink a ponk, ve kterých jsme měli vymyslet a sestavit most, po kterém mělo přejet autíčko na dálkové ovládání. Cílem bylo přejet sestavený most tak, aby se mu nic nestalo nebo aby autíčko nespadlo. Úkol se ale nepovedlo ani jednomu z týmů splnit. Potom jsme šli na večeři, při které jsme byli společně s tutory a paní učitelkou třídní k sobě přivázáni provázkem. Když všichni dojedli, tak jsme ještě chvilku všichni chodili spojeni kolem stolů a po celé jídelně. Pak jsme hráli hry, které měli vymyšlené tutoři, a to například poslepu čistit druhému zuby, Temelín, kde šlo o to, že jsme se měli co nejdéle a nejlépe držet jeden druhého tak, aby nás neodtrhli, sousoší lásky a križom nekrižom. Po ukončení těchto aktivit následovala poslední se svíčkou, kde se zase každý vyjádřil k prožitému dni. Po skončení jsme šli na pokoje, kde jsme si společně s tutory povídali různé příhody, které se nám nebo jim staly. Když už jsme byli hodně unavení, tak jsme se všichni vrátili na naše pokoje, tutoři do chatek a šli spát. Třetí den začal hrou automix, kde jsme si každý měli u automatů sestavit náhodnou snídaní. Pomyslné automaty ovládali tutoři, takže většinou z jídel vznikaly velice zajímavé kombinace. Po už normální snídani jsme se šli připravit na poslední aktivity celého adaptačního kurzu, kterými byly běh a skok důvěry. Běh důvěry spočíval v tom, že jsme stáli vedle sebe s rukama nataženýma před sebou, pak jsme je před běžící osobou dali dolů. Následoval skok důvěry, při kterém jsme stáli na lavičce, která byla na stole, a padali jsme zády dolů, kde nás chytali vedle sebe poskládaní spolužáci. Když všichni doskákali, tak jsme si zase sedli do kruhu a zhodnotili celé tři dny s tím, že slovo jsme si předávali pomocí provázku, ze kterého jsme si dělali síť. Po obědě jsme si šli ještě sbalit všechny věci a uklidit pokoje. Před odchodem jsme si udělali fotky celá třída i s tutory, Romanem a Magdou. Následovala cesta na zastávku a zpáteční jízda autobusem do Vyškova. Tam jsme se po dlouhém loučení rozdělili a pokračovali ke svým domovům. Celý adaptační kurz hodnotíme velice kladně, možná mohl být o den či dva delší, ale i tak jsme si ho moc užili. Jestli bude smysl tohoto projektu naplněn, ukáže jedině čas, ale sama za sebe můžu potvrdit, že se začínají vytvářet nová přátelství kolektivu, o což vlastně šlo.